Časté dotazy

Ano. Bude-li dítě přijato k nám, je třeba informovat ředitele školy, kam bylo dítě původně zapsáno, o tom, že dítě v září nenastoupí.

Ano, může. Podle školského zákona dítě, které dosáhne šestého roku věku v době od září do konce června příslušného školního roku, může být přijato k plnění povinné školní docházky již v tomto školním roce, je-li přiměřeně tělesně i duševně vyspělé a požádá-li o to jeho zákonný zástupce. Podmínkou přijetí dítěte narozeného v období od září do konce prosince je také doporučující vyjádření školského poradenského zařízení, podmínkou přijetí dítěte narozeného od ledna do konce června je doporučující vyjádření školského poradenského zařízení a odborného lékaře.

Jeden den v týdnu budou děti trávit venku v přírodě na expedicích a výpravách či ve městě poznávat život v každodenních situacích (exkurze, kultura). Ke škole patří i zahrada, kde bude vyučování či družina také částečně probíhat.

Jazykový lektor bude ve výuce na jeden den v týdnu. Bude fungovat jako další vyučující, to znamená, že stejně jako vyučující bude provázet děti zkoumáním a objevováním, pomáhat jim s pomůckami apod., vše ale v angličtině. Navíc bude mít připravený i doprovodný program pro děti. Jeho úkolem bude nenásilnou formou budovat u dětí kladný vztah k jazyku. Ideální je rodilý mluvčí.

Montessori škola se od ostatních škol liší v mnoha směrech. Rozdíl na první pohled je vidět hned – ve škole nezvoní, děti nejsou známkovány, nemusí sedět v lavicích a třídy jsou věkově smíšené. Především je ale systém montessori ucelený systém vzdělávání. Jeho součástí je řada pomůcek z matematiky, jazyka, smyslového vnímání, kultury, přírody i vesmíru, které tvoří provázaný celek. Pomůcky byly navrženy tak, aby dítě mohlo zkoumat, poznávat a objevovat i samo, bez vnějšího tlaku. Další důležitou součástí je role učitele. Ten otevírá dětem možnosti, které prostředí třídy nabízí, ale také je vzorem a tím, kdo aktivně buduje pozitivní klima třídy.

Ano, mělo by to tak být. Děti nemusí sedět v lavicích, samy si volí místo, kde chtějí pracovat, ať je to na zemi, na koberci, u stolu či ve stoje. Mohou se po třídě volně pohybovat, vybírat si pomůcky a aktivity. Učitel hraje roli jakéhosi průvodce, nepřednáší, ale věnuje se dětem individuálně či v malých skupinkách, ukazuje, co se dá s pomůckami dělat. Zároveň ale diagnostikuje a usměrňuje fungování celé skupiny tak, aby k sobě děti přistupovaly se vzájemným respektem a ve třídě bylo prostředí tvořivé spolupráce.

Dítě přichází do školy poznávat a nejvíce objeví, když je vedeno vlastním chtěním něco objevit, něčemu porozumět. Vnitřní motivace je pro něj hnací silou. A když samo něco objeví, získá vhled a zapamatuje si to. Tedy v naší škole si dítě samo určuje, čemu se potřebuje v danou chvili věnovat. Nutno ale zmínit, že jde o proces kvalifikované volby. A to je jedna z kvalit, kterou se žáci Montessori Institutu také učí – umět si zvolit, rozhodnout se a přijmout zodpovědnost, kterou sebou každá volba přináší.

Montessori učitel-průvodce je trénovaný na práci v montessori prostředí. Výcvik učitele trvá i několik let a spočívá nejen ve studiu toho, jak kterou pomůcku použít. Možná nejdůležitější složkou výcviku je rozvíjení schopnosti rozpoznat situace, které nejsou pro dítě přínosné a jak s danou situací pracovat. To, že se dítě týden věnuje matematice neznamená, že se přístí týden nebude stejně intenzivně věnovat třeba zkoumání obojživelníků. Pokud se ale dlouhodobě vyhýbá nějakému tématu či typu aktivit, je potřeba rozpoznat důvod. Stejně tak, pokud si dítě nezvolí nic. Žádná volba může být také volba, ale musí být viděna v kontextu. Nikdy nevíme, jaké vnitřní procesy se daném dítěti odehrávají a jeho chování mají svůj důvod.

Známky jsou nástrojem vnější motivace. Známkování lze jednoduše poposat jako ‘když vykonám aktivitu, získám za to známku’. Ovšem to, co má dítě skutečně získat, je touha poznávat, klást si otázky a hledat na ně odpovědi (tedy ne známky). A to vyvěrá z motivace vnitřní. Navíc známky vlastně určují rozmezí znalostí (nebo chceme-li splněných požadavků) v rámci jedné třídy/školy. Vlastně poměřují žáky navzájem a přitom to hlavní, o co by v hodnocení mělo jít, je individuální posun dítěte. V Montessori Institutu tedy máme slovní hodnocení, které je založeno na poměřování posunu dítěte, ne na srovnávání dítěte s ostatními.

Všechny školy registované MŠMT se řídí rámcovým vzdělávacím programem (RVP). Každá škola svůj konkrétní vzdělávací plán zpracovává ve Školním vzdělávacím plánu (ŠVP). Školní vzdělávací plán je veřejně přístupný dokument, obvykle k nalezení na webových stránkách školy. Školní vzdělávací plány jednotlivých škol se od sebe mohou lišit. Naším cílem je děti podporovat ve vzdělávání, aby dosáhly co nejlepších výsledků.

Vybavená škola zajišťuje žákovi dostatek podnětů k orientaci v učivu. V individuálních případech, pokud žák projevuje hluboký zájem o konkrétní téma, lze mu vyjít vstříc i v domácím prostředí, např. pořízením tématické encyklopedie nebo i specifickou montessori pomůckou. Obecně však můžeme říct, že žákům stačí pomůcky, které mají k dispozici ve škole.

Zkušenosti z fungujících montessori škol ve světě i v České republice ukazují, že absolventi jsou osobnostmi, které se v životě dobře uplatní. Umějí pracovat samostatně, uskutečňovat své nápady, rozložit své síly, rozhodovat se a přebírat za svá rozhodnutí zodpovědnost. V souladu se svou osobnosti mají zájem o objevování nových poznatků z různých oborů. Většinu těchto dovedností zúročí i v tradiční škole jiného zaměření.

Ano, pedagogický přístup podle paní Marie Montessori je vhodný pro každé dítě. Může se však stát, že podmínky konkrétního školního kolektivu nebo rodinné zázemí konkrétního dítěte neumožní jeho zařazení do konkrétní třídy v konkrétní škole v daném školním roce.

Ano, ale předchozí zkušenost s montessori způsobem práce (nebo jiným alternativním přístupem) je vždy výhodou. Nemalý vliv má také rodinné zázemí a výchovný a vzdělávací přistup rodičů.

Montessori Institut vítá zájem rodin o školní práci dítěte. Po předchozí domluvě se v roli pozorovatele mohou rodiče nebo prarodiče vyučování kdykoli zúčastnit.

Právě při individuální práci (nebo dobrovolné spolupráci v malých skupinách), kterou si žáci zodpovědně zvolili, nemusí učitel věnovat energii na to, aby pozornost všech žáků ve třídě udržel u stejného cvičení. Důležité je, aby ve třídě panovala odpovídající atmosféra tvůrčího zaujetí a všichni dodržovali další dohodnuté principy práce ve třídě.